Erotický deník

Deníčku,

přiznávám, jsem zcela vinna, nenapsala jsem, jak to dopadlo s Honzou a tím naším plánem se šátkem a pouty. Ale bylo to bááááječný, fakt…moc. Ale na svou obhajobu musím říct, že od té doby jsem byla skoro jako jeptiška. Zato poslední týden na mě „vlezlo jaro“ a já řádila jako utržená ze řetězu… Minulý víkend rovnou dva zážitky hned po sobě. S těma bych se ti, můj milý deníčku, chtěla postupně svěřit…

Milý deníčku,

sním za bílého dne… sním o tom, co se mi zítra vyplní… Včera jsem si s Honzou psala o své představě, kde jsem spoutaná a nemůžu se ho dotknout. Ovšem spoutaná u mě neznamená submisivní, myslím to ve smyslu, že chci aby mi druhý věnoval maximum péče a rozkoše, která se mi znásobí navíc tím, že se ho nebudu moci dotknout… Naši představu jsme dovedli k dokonalosti díky vzájemné otevřenosti a už se nemůžu dočkat až ji zítra uskutečníme…

Budu mít na sobě novou soupravu spodního prádla a vzhledem k tomu, že Honza se moc rád dívá, začnu se před ním hladit, svlékat a dotýkat se. Budu pozorovat jeho výraz, chci na něm vidět jak ho vzrušuji… zapojím do dráždění i hračky, chce vidět jak si do sebe dám Venušiny kuličky… a abych ho ještě víc rozpálila, kleknu si nad ním, aby mě mohl chvílemi lízat obě moje dírky… Nejhorší na tom je, že až dosud se nesmím udělat. Už od včera mám pomyslný zákaz dopřát si sama orgasmus, „musím“ počkat na něj. Tedy… trpím jako zvíře, místo toho abych teď pracovala, tak mám mokrý kalhotky a popisuji to co nás zítra čeká.

Nadpis tohoto příspěvku, deníčku, vypovídá o mém momentálním duševním rozpoložení. Toto bude taková má zpověď.

Byl to téměř měsíc, co se mi neozval Pája (již jsem o něm jeden příspěvek napsala – cestovatel, který mi poprvé připravil spoustu rozkoše po dlouhé době půstu). Dost mě to mrzelo, protože naše schůzky byly moc příjemné a skvěle jsme si rozuměli v sexu. Oba dva jsme spolu byli takoví „tulicí“ typy a vydrželi jsme spolu ležet v objetí hrozně dlouho, aniž by bylo cokoli víc. Stačilo jenom cítit vzájemnou přítomnost a objímat se.
Naše poslední setkání před touto „pauzou“ bylo dočista nevinné, dívali jsme se na film, tulili se a povídali. Ani jeden z nás neměl potřebu, aby bylo cokoli víc. Byl to úžasný večer. Potom už jen poslední zpráva ve smyslu: jsem zmatený, je u mě extrém buď že jsem šťastnej, nebo si naopak říkám co to dělám.

Sedím tady, píšu to a nadávám si, proč jsem na jeho zprávu včera reagovala. Měla jsem si zachovat úctu a hrdost. Obojí jsem ale pohřbila pěkně hluboko, když jsem k němu včera přijela. Vlastně se mi ani neomluvil, že se neozval. Dostala jsem z něj jen to, že byl zmatenej a že ho to tady štvalo a tak na měsíc vyrazil do tepla a že ho přece znám, že je se sms hroznej. Že já se na něco vůbec ptala, haha, taková vyčerpávající odpověď.
Nicméně, večer to byl krásný. Pája otevřel víno, připravil pohoštění a povídali jsme si. Byl ke mně zase o stupínek otevřenější než předtím, bavili jsme se o rodinných vztazích. Přisedl si blíž ke mně, objal mě a hladil. Všiml si, že mám nové nehty, líbilo se mu co mám na sobě, obzvláště mé kalhoty v kterých mi chválil nohy. Když jsem si všimla jeho vánoční dekorace, prohodila jsem, že bych na Vánoce odjela nejraději někam do tepla a on se mě zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby to bylo až po Vánocích před Silvestrem. „Proč ne“, odpověděla jsem. Pája mi hned nadšeně říkal, že našel levné letenky do Karibiku a jestli bych jela. Řekla jsem, že by mě to lákalo, ale nepřikládala jsem tomu váhu. Bůhví jaké pochody se mu odehrávají v hlavě, tak nic nebudu plánovat.

Potom jsme probrali mou práci a další věci. Ležela jsem u něj stulená… je to zvláštní, že s ním se cítím tak nějak neohroženě, uvolněně. „Po tomhle se mi stýskalo“, vyletělo mi z pusy. „Mně taky“, odpověděl Pája a pohladil mě. Po chvíli jsme se začali líbat, hladit a pomalu sundavat oblečení. Pro větší pohodlí jsme se přesunuli do ložnice na prostornou postel a pokračovali jsme v mazlení a dráždění. Udělal mi to prstama a potom už jsem se nemohla dočkat, až do mě konečně vstoupí. Má krásně velkého ptáka, který akorát pasuje do mojí kundičky. Využila jsem toho, že ležel na zádech, tak jsem si na něj pomalu nasedla a užívala si, jak do mě pomalu vstupuje. Po mém půstu (měla jsem FŘ, ale to se nedá počítat, to byla slabota) jsem na sobě cítila, jako bych chtěla dohnat ty ztracené orgasmy. Byla jsem hrozně nenasytná a strašně si to užívala. Na koníčka, z boku, zezadu (to byl krásný mega orgasmus), na bříšku, klasika s nohama na jeho ramenou… až jsme si museli dát pauzu. Divila jsem se, že má Pája takovou výdrž. Navíc mi povídá, že ho už bolí pták, protože už to dlouho neměl. Odpočívali jsme, tulili se k sobě až jsem málem usnula, ale pak jsme si začali zase povídat a Pája mě krmil kuličkami hroznového vína. Pokračování přišlo zanedlouho. Tentokráte jsem si to nejvíce užívala s nohama na jeho ramenou. Krásně hluboký, intenzivní průnik. A další dva orgasmy. Pája se ale ještě neudělal. Došel potom pro notebook a vybrali jsme film. Leželi jsme vedle sebe, dívali se na film… s ním je to prostě neuvěřitelná pohoda a balzám. Po filmu jsme se na sebe znovu vrhli a tentokráte mě vydráždil natolik, že jsem ho pěkně vášnivě pobízela a on mě šukal stále intenzivněji dokud se neudělal. Jej, ještě teď když si na to vzpomenu mi běhá mráz po zádech příjemným vzrušením. Chtěla bych hned zase.

Ačkoli bylo už dost po třetí hodině ráno, pořád se nám nechtělo spát. Ještě jsme si povídali a Pája se díval na letenky kam by se dalo letět zalevno. Nic konkrétního nenašel, ale líbilo se mi, s jakým zápalem hledá, připomínal mi sebe :-). Po půl čtvrté jsme naznali, že už by bylo na čase jít spát. Pája mi půjčil tričko na spaní a šel si čistit zuby. Zjistil, že náhradní kartáček nemá, ale nabídl mi, ať si půjčím jeho. To mě krapet šokovalo, neumím si představit dělit se s někým o kartáček… možná jo, s mou nejlepší kamarádkou a pak asi s manželem po 20ti letech.

Z noci jsem měla krapet obavy. Minulá společná noc u něj skončila krapet fiaskem. Oba jsme se v noci probudili a nemohli jsme spát. Pomohlo až když Pája přešel do vedlejšího pokoje a každý jsme spal sám. Tentokrát jsme neusínali v objetí, ale každý na své straně postele a pěkně jsme si pospali skoro do 11. Potom jsme se ještě hodinu váleli, nechtělo se nám vstávat. Páju čekala práce doma a vůbec se mu do toho nechtělo. Přemlouval mě, ať ještě nevstávám, protože pak bude muset i on a jít se do toho pustit. Válet se v posteli mě docela bavilo, ale všechno se přejí, navíc mě čekaly povinnosti.

Oblékla jsem se (podle Páji strašně moc rychle) a před rozloučením jsme se ještě pusinkovali a objímali. Tak… v hlavě mám zmatek. S ním to není jen o sexu, ale co bude, to uvidím.

Takhle nevinně začala včera sms konverzace s Michalem. Tedy nevinně… bylo půl jedné v noci. Nechtělo se mi spát, měla jsem trochu chutě a bylo mi i trochu smutno. S Michalem jsem se neviděla asi 5 let. Ozval se mi nedávno a začali jsme si s přestávkami psát. Teď jsem měla vůbec takové zvláštní období, kdy se mi během dvou týdnů ozvalo snad 5 bývalých, které jsem minimálně půl roku neviděla. Ale zpět k Michalovi.

Nespal. Začali jsme si psát a okamžitě se to stočilo k erotice. Ačkoli byla skoro 1 hodina ráno, byl natolik proaktivní a navrhnul mi, že by přijel. Odpověděla jsem, že mám své dny a on se chtěl tedy věnovat mému zadečku, ale to jsem rázně zamítla. Napsala jsem jen, že mám chuť na trochu něhy a lidského tepla. Pochopil hned jak to myslím: „prostě se přitulit? Obejmout a usínat v náručí?“ Takže jsem ho nakonec pozvala, aby přijel. Na jednu stranu jsem se těšila na hezké mazlení (s Michalem mám vrytou nesmazatelnou vzpomínku na líbací maraton, bylo to tenkrát nádherné a chtěla jsem, aby to trvalo věčně), ale na stranu druhou jsem měla obavy, jaké to po takové dlouhé době bude. Vypadal stále stejně, jen vlasy mu značně prošedivěly. Ale byla jsem milá a odpustila jsem si jízlivou poznámku typu „jéé, ty jsi hezky zešedivěl“ :-))

Uvelebili jsme se v obýváku na gauči, Michal zkoumal co všechno se u mě doma od té doby co u mě byl naposledy změnilo a několikrát mi pochválil, jak mám útulné bydlení. To mě potěší vždycky.

Po chvíli povídání si mě k sobě přitulil a mně bylo docela hezky. To bylo to lidské teplo, které jsem na chvíli potřebovala. Hladil mě na bříšku a postupně začal hladit i prsa. Vzpomněl si na fotku, kterou jsem mu posílala. Je to profi fotka ze studia od mé kamarádky a já Michalovi prozradila, že mám celou sadu. Byl hned zvědavý, chtěl ji vidět a já se ráda „pochlubila“. Fotky se mu moc líbily a obzvláště moje prsa na nich. Jen co jsem zaklapla notebook, začal mi je laskat a masírovat. Já předla jak kočka a užívala ty si krásné pocity, které mi laskáním způsoboval. „Ano, ano“, povzbuzovala jsem ho, aby nepřestával. Před lety jsem je totiž ještě neměla tak citlivá, abych jejich laskáním dosáhla vrcholu a chtěla jsem, aby to měl jako překvapení. Ale z Michala bylo cítit, že má prsa laská rád i bez mého povzbuzování a orgasmu jsem po chvíli dosáhla. Vždycky se před ním prohnu, zatnu svaly, přestanu náhle sténat a tělo se mi roztřese. V tu chvíli jsem se k němu přitiskla, abychom cítili můj vrchol společně. Byl z toho roztomile překvapený a tiskl mě k sobě.

Po chvíli jsem se vrátila spokojeně „na zem“ a pokračovali jsme v hlazení, líbání (kupodivu to nebylo tak hezké jako ve vzpomínkách) a já si vzpomněla, jak mi psal, že jsem mu jako jediná uměla udělat hluboké kouření, když jsme to kdysi při jedné naší hře zkusili. Od té doby jsem svou techniku značně vylepšila a těšila jsem se, že mu ukážu „jak se to dělá“. 🙂 Začala jsem postupně špičkou jazyka olizovat špičku žaludu, olízla jsem kapičku vzrušení a pokračovala sáním žaludu. Potom jsem mu na jeho přání olízla penis od kořene k žaludu a on se málem rozplynul… A to byl teprve začátek. Postupně jsem si ho brala do pusinky hlouběji a hlouběji až jsem ústy dosáhla ke kořeni penisu. Zasténal. A znovu. Schválně jsem si ho v sobě nechala nadoraz co nejdéle a ještě jsem hlavou lehce pohnula nahoru a dolů, aby mi opravdu namasíroval mandle, jak se tak říká… Teprve potom jsem se znovu nadechla a nechala jsem ho chvíli oddychnout, protože jsem nechtěla, aby se udělal moc rychle. Stále mi opakoval, že to je dokonalé a umím to úžasně a mě, co si budeme povídat, to dělalo moc dobře. Navíc se mi líbilo, že mi u toho držet vlasy, to mi vždycky přijde sexy.

Ještě jsem si chvíli hrála a měnila tempo z rychlého na pomalejší kouření, ale potom jsem to už nechtěla dál oddalovat a dovedla ho do slastného finále. Udělal se mi do pusinky, ale byla jsem docela překvapená, že toho měl hrozně malinko. Hmm, asi si často hraje sám se sebou, kdoví.
Tiskl mě k sobě a začali jsme pomalu usínat. Jenže mě začalo být chladno a tak jsme se z gauče přesunuli do postele. Oblékla jsem si stříbrnou saténovou košilku, která se mu moc líbila. Obejmul mě, přitulila jsem se k němu a uvelebila se v mi příjemné poloze. Chvíli mi trvalo než jsem usnula, protože nejsem zvyklá usínat a mít někoho u sebe. Ale bylo to moc hezké. Moje touha cítit blízkost a objetí se naplnila a bylo mi fajn.
Ráno jsme si naštěstí docela pospali, protože jsme šli spát až před čtvrtou ráno. Ale dnes jsem čilá jak rybička a stále mám takový hezký pocit.

A aby toho nebylo málo, tak večer mám rande. Uvidím se s architektem, o kterém jsem tady již psala. Máme spolu jít do kina. On se teď hrozně moc snaží. Loni jsem to s ním ukončila, protože to byl docela sobec, ale ozval se mi po roce, dali jsme si kafe a já zjistila, že mi něčím stále není lhostejný. Tak uvidíme. Ale ať se snaží, má co dohánět.

Ten život je stejně zvláštní. Chvíli po mě nastoupil do firmy i jeden kolega – soused, se kterým jsme se postupně docela skamarádili. Cítila jsem z jeho strany zájem o mou osobu, ale nikdy nedošlo k tomu, aby se to přehouplo do něčeho víc. Ale už několikrát k tomu nebylo daleko.

Deníčku, strašně moc se těším na večer! Od minulého týdne se domlouvám s personalistou, že se uvidíme, jenže on dostal rýmičku, kašlíček a jak známo, jsou to nejstrašnější chlapské nemoci na umření. Chudák malej, ještě mi v SMS barvitě líčil, jak je mu špatně… bačkora.
Nicméně najednou mi od něj v pondělí přišla zpráva, která mě pobavila a spustila poměrně sexy konverzaci, o kterou se musím podělit 😉
on: mám kritický deficit kontaktu a vášně 🙂 hlásím to s úmyslem získat alibi, že na tebe můžu přenést orálně i koitálně respirační choroby, které mě dosud neopustily 🙂
já: to risknu… ale jedině pod podmínkou dlouhého mazlení a tulení :))
on: ok, časové možnosti?
já: tento týden zatím dobré.. jak akutní máš deficit?:)
on: středa? Klíďo overnight 🙂
já: může být, ale brzy ráno vstávám 🙂
on: a v kolik musíš ve čt vstávat?:) Snažím se dát co nejvíc dohromady. A jaké ti můžu splnit přání?:)
já: v 7 musím odjíždět, mám badminton 🙂 namasírovat chci 😉

já: ahoj rýmičko, v kolik to dneska vidíš?
on: kolem osmé. Budeš na mě čekat v sexy negližé?:)
já: otevře ti sexy oblečená slečna v krajkovém prádle a saténovém župánku 😉
on: hmmm! Ještě bych si přál černý, lesklý punčošky s hezkou krajkou nahoře a sežeru tě 🙂
já: zapomněl jsi na podpatky 😉
on: no jasně! A nachystnej někde po ruce v předsíni i nějakou ochranu, protože dál asi nedojdem 🙂 líbilo by se ti, abych si tě vzal takhle rychle a divoce?
já: jo! 🙂

A tak si už v duchu chystám, co si vezmu na sebe…přemýšlím, že si vezmu červeno-černé krajkové prádlo, červený saténový župánek a samozřejmě černé punčošky a sexy botičky na jehlách…;)

Ahoj deníčku,

měla jsem teď krapet rušnější období, ale doufám, že za chvíli to už bude lepší. Ke stresu v práci se přidal ještě zmatek v hlavě, protože jsem přišla na to, že k Liborovi začínám cítit něco více a trvalo mi dlouho, než jsem s tím něco udělala. Nevěděla jsem, jestli mu to říct přímo, to mi přišlo moc hrr. Tak jsem to zkoušela oklikou, ale to nějak nefungovalo. Až jsem se dostala do stagnujícího duševního rozpoložení a napsala mu o tom, že bych ho chtěla poznat více. Moji „žádost“ nezamítl, ale ani nepotvrdil. Jemu to vyhovuje tak jak to je teď a já si teď dávám čas, abych zjistila, jestli se mi s ním chce zatím vídat na té bázi, jak to bylo, nebo jestli si s ním dám předstávku (kdoví jak dlouhou).

Teď jsem na pár dní u moře a jsem pekelně nadržená. Nejhorší je nedostatek soukromí, že si to nemůžu ani v klidu udělat. Člověk aby se ideálně zamknul v koupelně a udělal si to 3x za sebou, abych měla na chvíli klid 🙂

Ale abych Tě, můj milý deníčku, neošidila o své letní zážitky, určitě co nejdříve přidám několik příběhů. Vlastně nikoho nového jsem nepotkala, v létě jsem spala pouze s Pavlem a Liborem, ale sex to byl pokaždé skvělý!

Tak to tady už dlouho nebylo… mám chutě jako blázen (to je vcelku obvyklé), ale není s kým je uspokojit. To jsem to dopracovala. S Liborem to poslední dobou „skřípe“, už jsme se dva týdny neviděli. Ale pokud by s ním měla být znovu rychlovka, tak bych si to raději odpustila. Teď mám vyloženě chuť na milování na celou noc! Nebo alespoň celý večer. Prostě vynahradit si celý volný večer, dát si skleničku vína, povídat si a pak se dlouze (!) pomilovat. Nikam nespěchat, pomalu se svlékat, vychutnávat si přítomnost toho druhého, líbat se, užívat si stupňující se vzrušení, …  vlhnout a těšit se na uspokojující orgasmy. Potřebovala bych doplnit svou dávku uspokojení a to dva orgasmy, když si to dělám sama neumožní.

Dnes se mi po delší odmlce ozval muž, se kterým jsem byla asi před rokem (možná snad i déle) na rande na večeři. Líbil se mi a přitahoval mě, ale z nějakého zvláštního důvodu to tenkrát nevyšlo. Ačkoli jsme si potom napsali nespočet SMSek, říkali si, že „tentokrát“ už to vyjde a uvidíme se, opět to nevyšlo. Abych byla upřímná, sice se mi líbil (185 cm vysoký, sportovní postava, hnědé krátké vlasy, modré oči, inteligentní, ..), ale měla jsem takový vnitřní pocit, že sex s ním by se mi nelíbil. On je opravdu vytrvalý, s přestávkama se mi od té doby ozývá a snaží se, abychom se znovu viděli. Já jsem na vážkách, nevím jestli ano, nebo zda-li bude lepší to nezkoušet (já vím, nerozhodná ženská).

Při dnešní konverzaci vzpomínal na naše setkání, přesně si pamatoval co jsem měla na sobě a jak mi to slušelo a co to s ním dělalo. Nebudu zastírat, že mě takové vyznání potěšilo. Začínám znovu uvažovat, že tomu dám další šanci a půjdeme znovu na večeři, na kterou mě pozval. Co myslíte – mám?

V práci se podílím na jednom projektu s kolegou z jiné pobočky. Setkali jsme se poměrně nedávno. Seznámila nás moje kolegyně, která za ním šla něco řešit a mě vzala s sebou, protože jsem v této záležitosti byla právě našim šéfem také zaangažována. Kolega je ve svém oboru poměrně znalec, jak jsem se časem dozvěděla. Ze začátku mi přišel jako obyčejný chlap, takový klidný až laxní, ale po pracovním rozhovoru nad daným projektem mi začal být sympatický. Výjimečně nemyslím sympatický ve smyslu fyzickém, nýbrž u mě získal sympatie jako člověk. Je rozumný, na nic si nehraje, chytrý, má to v hlavě srovnané,… Jedním slovem by se to dalo popsat asi jako „vybouřený“. A ona laxnost, co mi přišla na začátku jako první dojem, je jen odstup od množství práce, která se na něj neustále navaluje. Povídalo se mi s ním moc dobře, rozebírali jsme pozitiva a negativa našeho projektu a kupodivu jsme měli na věc úplně stejný názor. Už dlouho se mi nestalo, abych si s člověkem tak „sedla“. Byla jsem z toho moc mile překvapená, že někdo takový po dlouhé době existuje.

Dnes jsem s ním strávila téměř celý den, kolegyně byla služebně mimo a on za námi přijel do kanceláře. Řešili jsme vývoj projektu a zúčastnili se pohovorů s kandidáty, které pro tento účel vybíráme. Během přestávek jsme řeč plynule stočili na dění ve společnosti, kdy mě kolega stále detailněji zasvěcoval do interních záležitostí. Musím u něj opravdu vzbuzovat pocit důvěry, protože váha a síla těchto informací by se dala klasifikovat jako „přísně tajné“ a v nepovolaných rukách (uších) by mohla vyvolat docela paniku. Ujistila jsem ho, že si vážím projevené důvěry a vše si nechám pro sebe. Jsem opravdu ráda, že mi sděluje informace ze „zákulisí“, protože bych se k ním jinak vůbec nedostala a do budoucna se mě mohou přímo týkat.

Lehce po dvanácté jsem začala mít hlad a zeptala jsem se kolegy, jestli si půjde vyřídit to, o čem se naposledy zmiňoval. „Ne, jedu do Prahy i zítra a budu to mít při cestě“, odpověděl mi. „Co teď?“, napadlo mě. Oběd jsem měla sice s sebou, ale bylo mi trapné před ním jíst a nebo ho nechat jít na oběd samotného. „Tak půjdeme na oběd?“, navrhla jsem a on s radostí přijal. Vybrala jsem příjemnou restauraci, kde výborně vaří. Celou dobu se nám pusy nezastavily, pořád jsme si měli o čem povídat. Za začátku to bylo čistě pracovní, ale zkusila jsem ze zvědavosti zabrousit i na osobní rovinu a kolega se rozpovídal. Vlastně jsme se rozpovídali oba a neustále jsem měla pocit, že mu chci ještě něco říct. To už se mi strašně dlouho nestalo, bylo to navíc tak přirozené! Ovšem jestliže povídání bylo přirozené, když došlo na placení, kolegova suverénní odpověď číšníkovi na přinesený účet „dohromady“ pro mě osobně vůbec přirozená nebyla. Moje důrazné argumenty typu „to nejde“ zůstaly nevyslyšeny a já byla z nastalé situace rudá až na zadku (hm, že by včerejší rudá barva na nehtech měla až takový dopad?). Kolega to ještě korunoval větou „nestává se mi často, abych poobědval v tak příjemné společnosti“ a moje upřímné „děkuji“ s ruměnci ve tvářích kontroval hláškou „rádo se stalo“ a úsměvem. Obvykle nemám problém nechat chlapa za sebe zaplatit, ale v této situaci mi to přišlo jiné a bylo mi trapně.

Po jinak moc příjemném obědě a výborném jídle jsme se přesunuli zpět do kanceláře a pokračovali jsme v rozhovoru v osobní oblasti, kdy jsme si oba navzájem sdělili poměrně neradostná období, která máme za sebou a o to víc mě překvapilo, že nejen v práci si „sedneme“. Ale abychom jen nepovídali, vrátili jsme se s plným nasazením zpět do práce, dokud jsme neměli hotové vše, co jsme si na ten den naplánovali. Při odjezdu mi kolega poděkoval za příjemnou společnost a oběd a já mu popřála šťastnou cestu domů.

Už teď se těším až ho zase uvidím. Ten člověk je mi čím dál více sympatický a já si říkám, že jsem moc ráda, že jsem ho potkala. Ale vím, že je ženatý, má dvě děti a přistupuji tak k němu podle toho.  Navíc – co je v domě, není pro mě.