Kolega soused

Ten život je stejně zvláštní. Chvíli po mě nastoupil do firmy i jeden kolega – soused, se kterým jsme se postupně docela skamarádili. Cítila jsem z jeho strany zájem o mou osobu, ale nikdy nedošlo k tomu, aby se to přehouplo do něčeho víc. Ale už několikrát k tomu nebylo daleko.

Poprvé když se mnou soused z vlastní iniciativy slavil moje státnice. To byl tah! Ale upřímně, lepší oslavu jsem si nemohla představit 🙂 Vystřídali jsme dvě hospody, potom se stavili v bytě jeho rodičů, kteří byli na dovolené, pro kubánské doutníky a naší tour jsme zakončili na místní diskotéce, kde kromě nás byli jenom tři další lidi (z toho jedna barmanka a jeden DJ). U baru jsme si dávali jedno cuba libre za druhým a mezitím jsme tančili na prázdném parketě, kde mi DJ hrál skladby na přání. Soused tančil se mnou a byl to tanec „tělo na tělo“. Vypadalo to, že dojde i na pusu, ale při tanci mi soused řekl „ale já nemůžu, já jsem zadanej“ a já, jak byla líznutá, jsem koketně prohlásila „ale já nejsem ;-)“ (to, že je zadaný jsem se dozvěděla teprve asi po třech měsících naší „známosti“. Ba co víc, čekají miminko. Tenkrát jsem mu řekla docela naštvaně, že nechápu, proč mi to neřekl hned a dělal tajnosti.). Večer skončil tak, že mě značně připitou dovedl domů a já ráno s velkým úsilím vstávala do práce. Ten den jsem si vzala své krásné smetanové pouzdrové šaty a když mě soused viděl, mohl na mě oči nechat. Myslím, že to i nějak hezky okomentoval.
Zvláštní je, že i kolegyně si všimly, že mi soused věnuje nějak více pozornosti než je u kolegy obvyklé, rozhodně víc než jim.
Minulý víkend byl soused sám doma, přítelkyně mu odjela na víkend pryč. V žertu jsem prohlásila, že bychom mohli něco podniknout, ale nevěřila jsem, že by se cokoli uskutečnilo. Opravdu mě překvapilo, když mi v sobotu odpoledne soused zavolal a pozval mě k sobě na večeři. Tedy… já nakonec vařila, on jen dochucoval. Nalil mi alespoň víno, jinak bych se na vaření vykašlala, protože mě nebaví. Po večeři (výborně jsem to uvařila :-)) jsme hráli hru stylem podobnou piškvorkám. Relativně dlouho jsem se držela, ale prohrála jsem. A prohrávat neumím, byla jsem lehce vzteklá a vzhledem k pokročilé hodině jsem se rozloučila  šla domů.
Dnes jsem si byla u souseda v kanceláři něco vyzvednout a on mě pozval, abychom si dali napůl slané tyčinky. Nechtělo se mi už podávat pracovní výkony, tak jsem docela ráda šla. Zavřeli jsme se v zasedačce a soused se mě hned zeptal, co říkám na naši společnou kolegyni (měla jsem s ní ze včera na dnešek „dámskou jízdu“ a dozvěděla se od ní, že si začala vztah s naším kolegou, se kterým soused dost kamarádí). Dělala jsem, že o ničem nevím, ale když soused přiznal, že to ví, tak jsem mohla i já s pravdou na světlo. Shodli jsme se, že je to hezké, ale že vztahy na pracovišti jsou složité. Když jsme probírali jak dlouho to tají, tak mi soused říká „poprvé si dali pusu 16.10.“, to mi řekl kolega…a po chvíli se mě zeptal – „a kdy mi jsme si dali pusu?“. Povídám, že nedali a on že to není možné. Připomněl mi v žertu, že jsem se o něj při tanci dost otírala a já se naoko urazila, že to hází jen na mě a připomněla mu, že on to dělat nemusel a nevypadalo to, že by mu to vadilo… V jednu chvíli pak začal tu slanou tyčinky olizovat a jak jsem viděla, že má vypláznutý jazyk, měla jsem okamžitou asociaci s orálním sexem a začala jsem se smát. Nerozuměl čemu se směji a já to nechtěla komentovat. Potom soused vymyslel, že si všichni 4 můžeme na můj svátek udělat u mě doma party a připravit jako večeři sýrové fondue. Hezký nápad… Seděli jsme v té zasedačce skoro půl hodiny a ani jednomu z nás se nechtělo zpátky.
Jo… se sousedem je to zajímavé. Oba dva cítíme, že je mezi námi napětí, které by se zvláště dnes dalo krájet, ale mezi námi jsou hranice, které nemůžeme překročit. Není to jednoduché.
Sdílení

Leave a Reply