Ředitel

Ředitel, kapitola třetí

Petr ředitel, kapitola třetí

Wow, tak o tomto chlapovi píši již potřetí…to je vážně co říct! Ještě žádnému z nich se nedostalo takové pocty, abych o něm napsala vícekrát než dvakrát. Pavel to privilegium má. A nevím, jestli mohu být ráda. Asi ano. Je to celé zvláštní.

Od ledna, kdy mě k sobě zval na víkend, ať za ním přijedu do Německa a pak se už neozval, uplynulo půl roku. Já se z toho vzpamatovala, říkala jsem si, že na něj konečně můžu zapomenout, ale před týdnem jsem si na něj vzpomněla znovu a něco mi říkalo, ať se mu ozvu, jen tak, že jsem si na něj vzpomněla. Měla jsem takový zvláštní pocit, dala jsem tomu průchod a chvilkově jsem se i těšila, že jsem ho poznala a vzpomněla si, jak mi s ním bylo krásně. Byla jsem jako  zamilovaná holka, které se podlamovaly kolena, kdykoli jsem si vzpomněla na nějaký společný zážitek, nebo na jeho oči, pohlazení, slůvka chvály, …na něj. O to zvláštnější potom bylo, když mi řekl, že moje zpráva mu nepřišla a on se ozval sám od sebe, protože mě chtěl vidět. Už vlastně dva týdny předtím mi chtěl napsat, že bude v Praze, ale teprve teď se k tomu odhodlal, protože už věděl, jaký bude mít přesně program.

V pátek večer jsem se vracela z příjemně stráveného večera z fashion marketu a večeře s kamarádkou, když jsem zjistila, že mi přišla smska od Pavla. Psal, že ví, že se dlouho neozval a ptal se, zda-li přijmu v neděli pozvání na oběd, že by mě opět (častěji) moc rád viděl. Nebudu lhát a řeknu, že mě jeho zpráva úplně pohladila a zahřála. Jak já se na něj těšila! Chtěla jsem si s ním zase povídat, slyšet co všechno se u něj změnilo, jak se celý ten rok měl, cítit jeho ruce ve svých, dívat se mu očí…no páni, já v tom slušně lítám, když to tak barvitě popisuji! Odepsala jsem mu v sobotu ráno a on mi večer odpověděl, že se celý den nemůže dočkat zítřka, aby mě už konečně viděl. To bylo sladké, moc. Ačkoli jsem se na něj tak moc těšila, chvílemi jsem si říkala, jestli se mi to nezdá, jestli to opravdu vyjde a sejdeme se po tak dlouhé době, co jsem si to přála. Prostě co si budeme vykládat, vězela jsem v tom až po uši.

Na setkání jsem se patřičně připravila – dlouho jsem přemýšlela co na sebe, navlnila jsem si vlasy, krásně se nalíčila a už jen čekala až se uvidíme. Abych byla upřímná, tak chvíli předtím jsem to chtěla zrušit, protože se mi vůbec nikam nechtělo. Byla jsem nervózní a nejraději bych byla zalezlá doma. Říkala jsem si, že to není vůbec dobrý nápad se po takové době vidět a že to určitě dopadne špatně.

Měl trochu zpoždění, tak jsem si zalezla do křesla a začetla jsem se do knížky „Tajemství plánu vašeho života“, probralo mě ostré zazvonění zvonku (jak já tohle zvonění nesnáším!). Věděla jsem, že čeká už za dveřmi, protože kdyby zvonil od vchodových dveří, zvuk zvonku by nebyl zdaleka tak drnčivý. Otevřela jsem a najednou tam stál! Na sobě kraťasy, tričko a batoh (pravda, čekala jsem trošku něco elegantnějšího, ale když mi potom vyprávěl o svém víkendu, jeho oblečení jsem se už nedivila). Ihned mě objal, dal pusu a hned začal povídat, že mě rád vidí a že teď dlouho hledal peněženku, kterou nemůže najít. Šli jsme k jeho autu a on ještě pokračoval v hledání, omlouval se, že zdržuje, ale já se spíše usmívala nad faktem, že ho zase vidím a co nevidět se ho budu moci dotknout a dychtila jsem slyšet všechny jeho novinky (naivní zamilovaná holka?).

Na oběd jsme zajeli do Dejvic do Grosseta, dala jsem si tam opět výbornou pizzu a Pavel také. Celou cestu jsme si neustále povídali a já mu visela na rtech. On si mě několikrát schválně natočil, aby se na mě podíval a pokaždé mi řekl, že mi to sluší, nebo že jsem krásná a v jeho očích jsem četla, že to myslí upřímně. To mě hřálo u srdíčka. I během povídání u oběda se na mě z ničeho nic podíval a řekl, že jsem krásná. Já nevěděla kam s očima, co na to říkat. Už jsem se červenala. Ale krásně se to poslouchalo, stále ho slyším ve své hlavě.

Byla jsem pevně rozhodnutá, že budu dělat vše tak, jak to budu cítit. Chtěla jsem rozhodně vědět, proč se mi tak dlouho neozval, proč mi neodepsal a jaký má soukromý život. Dozvěděla jsem se, že měl tříměsíční anabázi se stěhováním a bydlí teprve od začátku roku, poté se zařizoval a měl práci, proto se mi už neozval, protože nevěděl, jak to bude mít. Když to teď tak píšu, je to strašně chabé vysvětlení a já jsem svým způsobem naivní holčička, že mu to beru a nechám od něj líbit. Ovšem už vím co čekat a beru to tak, zatím mě to k němu táhne. Jak se znám, ono to časem odezní.

Během oběda jsme probrali práci, bydlení, dotkli se soukromého života a sliboval mi, že brzy přijede. Řekl mi, že teď lituje a mrzí ho, že nepřijel dříve. Už dokonce i víme, kam příště půjdeme do restaurace. A také mě pozval k sobě, ale že nejdříve přijede on a pak teprve já k němu a ukáže mi městečko kde bydlí. Přála bych si aby to vyšlo, abych s ním strávila celý víkend. Co mi ale přijde zvláštní je, že má přes dva roky přítelkyni, ale nebydlí s ní. Dojíždí za ní jen na víkendy.

U dezertu mi opět zopakoval, že jsem krásná a já to nevydržela a dala mu pusu. To bylo spontánní z mé strany a já se později dozvěděla, že on mě toužil celou dobu políbit.

Po velice příjemné obědě jsme byli opět na cestě zpět ke mně. Jen co nemusel řadit, držel mě za ruku a hladil. Tohle bych vydržela věčně! Přijeli jsme před můj barák, vypnul motor a začali jsme se líbat. Hladil mě ve vlasech, po obličeji, zabořil ruce do mých vlasů a přitáhl si mě k sobě. Líbal mě do vlasů, na krku a mně málem vyskočilo srdce z hrudi, jak zběsile mi tlouklo. Chtěla jsem ho líbat, dívat se mu zblízka do očí, hladit, objímat, tisknout se k němu…on mě laskal na krku, říkal, že stále krásně voním, líbal mě, hladil a já zoufale nechtěla, abych povolila a pozvala ho k sobě. Ale co se mi povedlo a na co jsem hrdá je, že jsem si nehrála na ledovou královnu a řekla jsem mu, že je mi s ním moc dobře a že mi chyběl, když jsme se neviděli. On mi neřekl, že je mu se mnou krásně, ale že jsem mu také chyběla. To byla taková jedna vážnější chvilka, kdy mi to připadalo, že spolu mluvíme a jsme otevření, ale že ještě nenastal správný čas, abychom pokračovali v mluvení dál. Když to vezmu zpětně, tak jsem z něj cítila, jak mě chce, že se mu strašně líbím a přitahuji ho. Bylo to hodně těžké rozhodnutí, ale nahoru k sobě jsem ho nepozvala. Věděla jsem, že by se mi to moc líbilo (ostatně jako vždy s ním), ale nechtěla jsem pak zažít ten opuštěný pocit, že odjede. To pro mě bylo snazší odolat té nutkavé touze cítit ho v sobě.

Těžce jsem se od sebe „odlepili“ a opět odjel. A jak to bude pokračovat? Zase se uvidíme. 🙂

 

 

Ředitel, kapitola druhá

Na začátku roku jsem ve svém mobilu našla jeho číslo a nenapadlo mě nic jiného, než mu zkusit napsat. Zajímalo mě, jestli jeho číslo ještě existuje a tak jsem poslala krátkou zprávu ve znění, že přeji všechno nej v novém roce. Po pár dnech jsem zjistila, že zpráva byla doručena a asi po týdnu mi přišla kupodivu odpověď, že mi přeje také všechno nejlepší do nového roku a omlouvá se, že se tak dlouho neozval, že měl složité stěhování a práci a ať se na něj prosím nezlobím. Po pár dnech jsem odpověděla, že se přeci jen přestěhoval do Německa a že o změnách také něco vím, že to nebývá lehké. Odpověděl: Ale nejsem tak daleko, od Prahy je to 180km, přijeď se podívat:-) a co šéfová, nezlobí tě, jaká je práce? Já po pár dnech: To má být pozvání?:-) Šéfová mě už nezlobí, změnila jsem práci. On: Ano, má poslední sms byla pozváním. Opravdu nejsem tak daleko a já stále nezapomněl, jak krásně voníš. Chtěla bys se ještě vidět (a ne jen jednou!) stýská se mi, věříš? Já: Děkuji za pozvání, přijela bych…ráda Tě zase uvidím. On: Jsem rád, že se na mě nezlobíš a ještě radši za naději dalšího setkání! Moc často myslím na naše setkání! Nic takové jsem ještě nezažil! Chci tě! Brzo, kdekoliv. Já: Při zpětném pohledu byla naše setkání pěkná a ráda si je brzo zopakuji:-). To je všechno. Teď už zase pár dní čekám a nic. Jsem zvědavá, jestli ještě napíše a co…očividně mě chce jenom na sex a nechce se víc snažit. Ta moje poslední zpráva byla dost suchá, ale zase…já chci, aby se snažil, nechci mu to ulehčovat.

Tak…a v týdnu se mi zdál strašný sen! Zdálo se mi, že jsem se s Pavlem setkala, setkání bylo nádherné, byla večeře, milování, tuším, že u mě i přespal a ráno začal být odtažitý, nechtěl mi dát ani pusu a pak mi říkal, že neví, jestli se ještě příště uvidíme, že pak by mě totiž chtěl vidět už napořád a že mě miluje. Jasně, v břiše jsem měla milion motýlů a ráno jsem se cítila jak po té nejhorší kocovině v životě. Strašný pocit, jako kdyby mě někdo přejel válcem, v práci jsem byla skoro nepoužitelná. Naštěstí jsem se odpoledne už zberchala, ale bylo to fakt strašné.

Nicméně…pokládám si otázku, co teď vlastně do budoucna chci. Chci ho ještě vidět? Má to cenu? Nebylo by lepší se na to úplně vykašlat a zapomenout na něj? Nechci abych byla zase tak v háji jako v létě, když se neozval. Jak to asi tak může dopadnout? Mám si to užívat, nebo se na to vykašlat?

Jak to může dopadnout je jen pár variant na výběr. 1) Neozve se, já si asi pobrečím, život půjde dál, řeknu si, že za to přece nestál a život je nespravedlivém, že zrovna do něj jsem se musela zamilovat. 2) Ozve se a uvidíme se. A pak se dozvím, jak to myslí. Jestli jen na sex, tzn., že proběhne asi nějaká večeře a pak rovnou sex, nebo se třeba bude ptát, jak se mám, bude chtít, abych přijela k němu na víkend, vidět se na delší dobu a bude se chtít vidět dál. 3) je nějaká další varianta? Nevím, tohle je podle mě už nepravděpodobné.

Takže: podle mě se ještě ozve, ale chce to asi jen na sex, bohužel. A já se tu naprosto ZBYTEČNĚ  trápím, sužuju a užírám! Kvůli chlapovi!!!

Potřebuji zase získat svou ztracenou rovnováhu a získat distanc. Vážně je fakt tak super? Vždyť jsme se skoro půl roku neviděli a já se od té doby změnila a bůh ví, jak se změnil on…co se stalo. Nechala bych tomu volný průběh. Jestli chce, tak ať se snaží…já mám teď chlapů na sex docela dost na výběr a to bydlí kousek ode mě. Zase tak úžasném v posteli nebyl, vydržel přeci jen chvíli a udělal se. Sice mi to dělal úžasně prstama, ale s výdrží a velikostí je na štíru. Udělal se sice několikrát za sebou, ale celkově – výdrž chabá. „Jen si vybav všechny ty okamžiky“, promlouvám sama k sobě…je to jen člověk, žádný bůh.

A jak to všechno vlastně začalo? Pustím se trochu do sentimentu a zavzpomínám na začátek loňského léta…

Poznali jsme se tak, že jsem si dala inzerát, že hledám milence. Odpovědí přišla spousta, ale když jsem otevřela Pavlovu fotku, bylo to jako by mě někdo „praštil“ a já si sedla ještě víc na zadek, i když jsem už seděla. Ty oči…ty mě teda dostaly. Nevím, není to žádný prvoplánový krasavec, ale má něco, co mě k němu od prvního momentu neuvěřitelně poutá. Domluvili jsme se, že se sejdeme jednu středu po práci na Andělovi před knihkupectvím. Vzpomínám si na to, jako kdyby to bylo včera. On měl chvíli zpoždění, tak mi to psal. Já si jen pomyslela…super, další co je strašně zaneprázdněnej a šla jsem se mrknout na knížky. On potom přišel do obchodu za mnou a šli jsme na kafe. Moc se za zpoždění omlouval. Náš rozhovor plynul úplně přirozeným tempem, visela jsem mu očima na rtech a hltala každé jeho slovo. Strašně se mi líbil. Já se snad zamilovala na první pohled! Měl v sobě něco, co mě totálně dostalo a moje dojmy z fotky se jen potvrdily a znásobily. Po zaplacení jsme se vydali znovu do knihkupectví. Přišlo mi to tak, že jsme hledali výmluvy, jak být ještě spolu a neloučit se. V knihkupectví jsem mu poradila jakou knížku koupit jeho mamce a pak jsme šli ještě nakoupit do Tesca. Došli jsme do garáží k mému Bobkovi (tak říkám svému opotřebovanému, ale stále jezdícímu autíčku) a já se za něj trochu styděla, ale Pavel byl úplně v pohodě a říkal, že to je super auto pro studentku. Stáli jsme tam jakou dobu a říkali si, že už musíme jet, ale nemohli jsme se od sebe odtrhnout, pořád nás napadala nová témata o čem si povídat. Nakonec se nám přeci jen povedlo se rozloučit, políbili jsme se a řekli si, že se co nejdříve uvidíme. Když jsem vyjížděla z garáží ještě mi volal, že si u mě zapomněl tu knížku pro mamku (dala jsem ji do batohu) a domluvili jsme se, že si ji vyzvedne příště až se uvidíme. Od té doby jsem na něj myslela a byla lapena v pasti, jeho sítích, které mi (ne)vědomky uchystal.

Čekala jsem od něj na zprávu, ale nepsal, až jsem se rozhodla mu v neděli odpoledne napsat sama a vzápětí mi přišla odpověď, že na mě myslel a hrál si s mobilem a vymýšlel zprávu pro mě. Domluvili jsme se na setkání ten samý den večer, vyzvedl mě doma a jeli jsme na sushi. To bylo úchvatné. Pochválil mě, že mi to sluší (ještě aby ne, vybírala jsem s kamarádkou co si vezmu na sebe asi půl hodinyJ). Připadala jsem si s ním jako princezna, choval se velmi galantně. U večeře jsme navzájem ochutnávali a ve chvílích bez jídla jsme si povídali a držel mě za ruku. Po večeři následovala cesta ke mně. Bylo to úžasné, strašně se mi to líbilo, jak se mi věnoval a jakou spoustu orgasmů jsem měla. Vůbec se mi nechtělo ten večer končit, ale uteklo to jako voda.

Potom jsme se viděli asi po dvou týdnech. Vyzvedl mě v práci a jeli jsme ke mně. Dozvěděla jsem se, že nebude večeřet, protože v práci měli chlebíčky, protože bude mít narozeniny. Já v práci také jedla, ale nakonec jsme se stavili v KFC pro něco malého k jídlu a jeli jsme ke mně. Měl na sobě oblek a strašně mu to slušelo…slintala jsem, jak já zbožňuji kravaťáky! A Pavlovi se hrozně moc líbí moje vůně, mockrát mi ji už chválil. Strhali jsme ze sebe navzájem oblečení, i když já bych ho nejradši snad nechala v tom obleku, jak v něm byl sexy. Už jsem se nemohla dočkat, až mě k sobě přitiskne, bude mě líbat a až do mě zasune svoje prsty. On úplně od začátku věděl, co se mi líbí a hlavně jak se mi to líbí, jakoby někde našel návod. Byla jsem nedočkavá a chtivá, ale on mě hezky pomalu rozehříval a napínal. Nejdříve mě laskal na krku, ušní lalůčky, mazlil se s mými prsy a bradavkami, jako s tou nejsladší čokoládou na světě a já šílela vzrušením a zoufale jsem ho chtěla cítit uvnitř. Když už se dostal až k mojí hladce vyholené kundičce, úplně jsem se uvolnila a čekala na ten moment, kdy v sobě konečně ucítím jeho prsty. Teď..už, konečně, ta slast se mi rozlévala celým tělem a on mě nepřestával dráždit a líbat. Za chvíli jsem vydechla v silném orgasmu a Pavel mě objal a šeptal mi, že jsem úžasná. Nenechal mě ani vzpamatovat a znovu do mě vklouzly jeho dva prsty a začal mě znovu vzrušovat, netrvalo mu to dlouho a opět jsem se k němu tiskla v dalším orgasmu. Líbal mě na obličeji a na krku a znovu mě začal prstit. Usmála jsem se, že ještě nemá dost a Pavel mi odpověděl, že se mě nemůže nabažit, že jsme teprve na začátku.

Po třetím vrcholu mě konečně pustil, abych se mohla věnovat i já jemu. Lehl si na záda a já se nad něj vyhoupla a posadila se, jako kdybych to chtěla dělat na koníčka, ale ještě jsem ho do sebe nepustila…taky mu ta muka chvíli prodloužím, stejně tak, jako to dělal on mě. Shýbla jsem se, abych ho mohla líbat na rtech, krku a pustila jsem se ještě níže, líbala jsem ho na prsou, chvíli se zdržela u bradavek a užívala jsem si, jak nedočkavě očekává, až sjedu jazýčkem ještě níž až k jeho naběhlému penisu. Neudělala jsem hned přesně co si přál, ale laskala jsem jeho třísla a teprve po notné době jsem jazýčkem olízla kapičku vzrušení na jeho penisu. Zasténal vzrušením a já využila moment překvapení a vzala jsem ho celého do pusinky. Pavel se prohnul, zrychleně dýchal a plně si vychutnával moje dráždění. Moc dlouho to ale nevydržel, přerušil mě, že ještě nechce být, položil mě na záda a tentokrát se jazýčkem věnoval on mě. Nádhera k zešílení. Dráždil mě jazýčkem, přejížděl po naběhlém poštěváčku a střídavě ho sál, tuto kombinaci mám nejraději. A když k tomu přidal ještě prsty do kundičky, dosáhla jsem za chvíli dalšího vrcholu. Pavel mě líbal, šeptal mi, že jsem nádherná a pomalu do mě vstoupil. Začali jsme se něžně milovat, ale postupně se z milování vytrácela jakákoli něžnost a nahradila ji živočišná vášeň. Nemohli jsme se nabažit jeden druhého, měnili jsme polohy a stále zvyšovali tempo až Pavel také dosáhl orgasmu. Natáhl se vedle mě a já se k němu přitulila. Choulili jsme se k sobě a užívali si dozvuky krásného milování. Pusinkoval mě po obličeji a šeptal, že jsem krásná a úžasná. Krásně se mi to poslouchalo. Za chvíli jsme se snesli z růžového obláčku opět na zem, ale vůbec se mi nechtělo. Nechtělo se mi ho pustit pryč. Nakonec jsme se po dlouhém líbání rozloučili a řekli si, že se musíme zase brzy vidět.

 

Pak jsme se asi zase dva týdny neviděli, on měl dovolenou a neozýval se. Byla jsem nasraná, že se mi neozval. Nasraná a strašně smutná. Když jsme se viděli potom, přijel úplně vynervovaný, měl hrozný den v práci a jeden člověk mu tam začal dělat peklo. Přijel jen v kraťasech a tričku a šel hned nahoru. Byla jsem nasraná, že chce, aby něco hned bylo, ale nakonec jsem mu podlehla. Přitiskl mě ke zdi a začal mě líbat, vzrušovat a po chvíli se mi už dobýval do kalhotek. Já za tu chvíli stačila notně zvlhnout a Pavla to ještě víc vzrušilo. Začal mi to hned dělat jazýčkem, dokud jsem se neudělala. Tentokrát to nebyla tak dlouhá předehra a málem jsme si to rozdali hned v chodbě. Dovedla jsem ho do pokoje, strhali jsme ze sebe oblečení a rovnou jsem se na něj posadila. Ten den neměl Pavel vůbec dlouhou výdrž a po chvíli se udělal. Omlouval se mi, že to nešlo déle vydržet, že ho hrozně moc vzrušuji.

Oblékli jsme se a jeli do KFC na jídlo. Tam mi ještě vyprávěl, jak měl těžký den a co ho teď čeká. Po jídle mě vysadil doma, chvíli jsme si jen povídali a on mi řekl, že jsem strašně nebezpečná ženská. Snažila jsem se ho zeptat, jak to myslí, ale to mi neřekl.

Potom si pamatuji asi měsíční mezeru až se mi ozval, že bychom spolu mohli strávit sobotní večer a být spolu až do rána. Přijel ke mně, opět jsme se milovali – vrhnul se na mě znovu už v předsíni. Potom jsme jeli do kina. Mezitím jsme probírali novinky, jeho práci – má jít možnost pracovat do Německa a řekla jsem mu i o svojí příšerné šéfové, která se po mě vozila a s radostí mě terorizovala.  Po kinu jsme v Tescu nakoupili jídlo na večeři a jeli jsme zpět ke mně. Připravila jsem obloženou mísu, Pavel otevřel víno a já pustila film Ženy v pokušení. Ležela jsem mu na hrudi a on mě hladil, nebo podával jídlo a víno. Asi v půlce filmu mi to nedalo a začali jsme se mazlit, hladit, laskat a milovat. Asi dvakrát za sebou. To bylo nádherné. Dokoukali jsme zbytek filmu a šli spát. Matně si pamatuji, že jsme se k sobě v noci tulili a on mi třeba dal pusu na rameno, přikryl mě peřinou či tak. Ráno brzy vstal a odjel domů.

Od té doby jsme se neviděli. Psala jsem mu jak to s prací dopadlo, ale neozval se. Pak mi to nedalo až začátkem ledna, když jsem našla to jeho číslo a napsala mu. Ale to je již další pokračování…

Ředitel

Místo toho, abych teď psala diplomku, mám depku jako kráva. Nechci se mi naprosto nic. Tedy chce se mi jediné – brečet. Ale slzy úlevy nepřichází. Proč? To bych taky ráda věděla. Přitom by stačilo tak málo…aby se ozval, aby mi napsal, že se na mě těší, že se mu po mně stýská. Já chápu, že jsme se poznali, jak jsme se poznali, ale copak mě může jen tak hodit přes palubu? Copak jsem mu něco špatného udělala? Proč se mi neozve? Nejistota je tisíckrát horší než ta nejhorší jistota. Kdybych aspoň věděla, že se mnou už nechce být, že se mě už nechce dotknout, nechce se se mnou zasmát, bavit se, tak ať mi to sakra řekne!!! Připadám si jak blbka, pořád čekám, že ten zatracenej telefon se rozezvučí a přijde mi od něj zpráva, nebo že zavolá. Já vím, že jsem na vedlejší koleji, že má přítelkyni a asi i mimino, ale copak je to tak těžký mi napsat zprávu, že už se se mnou nechce vidět, že má jiné starosti…cokoli?

Ach jo, nejhorší na tom je to, že jsem se do něj zamilovala. Na první pohled. Bohužel. To je fakt paradox. Letos jsem dvěma chlapům řekla, že je nechci a teď se situace obrátila, já jsem najednou zamilovaná jako trám, akorát do toho nesprávnýho chlapa. Zdálo se mi, že to máme stejně, že jsme jeden z druhého naprosto stejně mimo, nedočkaví si říci nové informace o sobě, ale asi jsem se hodně mýlila. Bohužel. Strašně mě to mrzí a bolí. To hlavně. Bolí to jako čert. V sobě mám černou díru plnou smutku a děsivé prázdnoty. Chci ji něčím zadělat, ale nejde to! Chci být zase veselá, chci se smát ze všedního dne, chci si všeho užívat, ale pořád v sobě cítím ten hrozný smutek, samotu a prázdno. Je mi teskno. Ano, to vystihuje můj duševní stav. Teď mi pár slz ukáplo, ale bohužel úleva stále nepřichází. Nevím, jestli mohu ještě čekat, nebo jestli je lepší rovnou se snažit se sžít s tím, že se už neozve a jít dál. Když budu dále doufat, že se ozve, budu chvilkově šťastná, radostná a plná očekávání, ale nakonec mě asi zase přemůže smutek, že to tak není a že se mi neozývá. Pokud se budu snažit pochopit a připustit si, že je konec, ztratím definitivně naději, že se ozve a budu se sžívat se svým smutkem a prázdnotou a půjdu dál.

Vzhledem k tomu, že teď mám hodně náročné období a potřebuji dopsat diplomku, doporučuji si na něj zapomenout. Nebo ne zapomenout, to by byla škoda, protože to, co jsem s ním prožila bylo krásné a jedinečné a na tyto zážitky nechci zapomenout. Bude lepší, když se smířím s tím, že už ho neuvidím, že se naše životní cesty opět rozdělily a já si půjdu dál „po svých“. (teď myslím na to, že jsem se s ním chtěla vídat roky…slíbil mi společný víkend po napsání mé diplomky, odvézt starou skříň do sběru,  slíbil mi,  že se brzy ozve…)

No, ale život není růžový a nic není černé nebo bílé. Když jsem si zkusila představit, jak by to mohlo fungovat, asi by to nebylo zase na tak dlouho. On věčně pryč, já bych na něj čekala a viděla bych na něm starosti, stejně jako teď. Milenecký vztah by byl asi dobrý hlavně jen teď ze začátku, protože moc dobře vidím, jak na něj působím, že se ze mě skoro hned udělá, ani se ho nemusím dotknout! Copak o to, mě to fascinuje, ale na stranu druhou, mám ráda, když mě chlap pořádně ošuká a toho bych se asi od Pavla nedočkala. Jo, dočkala bych se asi toho samého co od Sherlocka, alias zajížďky…5ti minut, haha. Nebo tří? A jeho výbava je taky malá. Tak se sakra nesnaž si vsugerovat, že byl dokonalej!!! Protože není a nebyl!!! Myslí si o tobě, že jsi mladá, nezkušená holka a on proti tobě starej dědek. Copak mu chceš pořád dokazovat, že to tak není? Holka, vezmi rozum do hrsti, prosím, a pochop to, že o tomhle život není!

Máš být spokojená sama se sebou, s tím, co máš a jak to máš, ne lkát nad nějakým chlapem, když jsem do něj zamilovaná.